Myšlenka / Žiju, přežívám

7. listopadu 2015 v 11:32 | Luc |  Myšlenky
Můj studijní diář teď připomíná minové pole a do toho mám ještě plno dalších nestudijních aktivit, proto byl blog na chvíli uložen do umělého spánku. Pořád chci psát, jen k tomu potřebuju trochu klidu a času a obojího mám teď celkem málo. Každopádně veškerý supertlak vyvrcholí tuhle středu (prezentace/písemný úkol/test/písemný úkol/test/písemný úkol), rovnou ze školy odjedu do Vídně na Foo Fighters a pak snad už bude chvíle na kafe nebo čaj a blogové řádky. I když na blogu nefunguju zase tak dlouho, docela jsme si na sebe zvykli a teď mi to fakt chybí. Takže se těším.
 

Myšlenka / Pizza

19. října 2015 v 22:47 | Luc |  Myšlenky
Tak nějak teď nestíhám vymýšlet články či zpracovávat fotografie. Nicméně dneska jsem měla kousek skvělé pizzy, byla jsem na tenise, který byl bezva, a zítra jdu zase na pizzu.
Pizza totiž šíří štěstí, mír a lásku.
Takže prosím, jezte pizzu, protože je fakt super. Ale zase ji jezte s rozumem, ať se dostane na každého, protože štěstí, mír a láska se šířit musí.
Amen.

Amatérské umění / Květinový Jimi

15. října 2015 v 19:34 | Luc |  Obrázky
15. října, nejvyšší čas sdílet první obrazovou tvorbu jinou než fotografii! Tenhle obrázek jsem vytvořila v srpnu minulého roku. Na pozadí je text písničky Room Full of Mirrors, vyobrazen je její autor Jimi Hendrix. A pak je tam ještě fůra hippie/psychedelických barviček a Jimiho podpis (který jsem zfalšovala přes sklo).

 


Na návštěvě

14. října 2015 v 20:34 | Luc
Jaké jsou oblíbené destinace mých blogových výletů?

Myšlenka / Extra ovocný čaj

13. října 2015 v 12:05 | Luc |  Myšlenky
Tohle je začátek myšlenky o něčem, s čím vlastně vůbec nemám zkušenost. Je to extra ovocný čaj z automatu v pátém patře FSS před posluchárnou P51.
Včera bylo venku vážně dost zima. Zabalená ve svetru a kabátě jsem se slušným předstihem vystoupala pět pater až před posluchárnu, kde jsem ten den měla mít první přednášku. Vzhledem k tomu, že jsem byla zmrzlá důkladně, výstup po schodišti mě nezahřál. I přes rady starších studentů na Prvákovinách, že automaty na FSS fungují na principu náhody a je lepší investovat o pár korun víc a zajít na horký nápoj dolů do krmítka, jsem začala pokukovat po postarší kovové bedně s vyobrazenou kávou po stranách. Po chvíli přišel nějaký student a dal si z automatu kafe. Ocházel s horkým kelímkem v ruce, pocucával kafe a vypadal spokojeně. To mě přesvědčilo, že by to zas taková zrada být nemusela. Na kafe většinou po ránu chuť nemám, ale čaj by mě v tu chvíli potěšil. Tak jsem zalovila v batohu, vytáhla peněženku a vyrazila vstříc novému dobrodružství.
Do otvoru na peníze jsem naházela mince a musela jsem jít do podřepu, protože tlačítka s názvy nápojů obalená v již ne moc čirém plastu nebyla úplně čitelná. Vedle obyčejného "ovocného čaje" byl ještě jeden s přídavným jménem "extra". Chtěla jsem ten den začít nějak fajn, tak jsem si říkala "proč si trochu nedopřát?" a stiskla jsem výběr. Vypadl kelímek, automat chvilku hučel, chvilku to v něm svištělo, klasika. Pak táhlé pípnutí, signál, že je můj nápoj připraven. Sáhla jsem tedy pro kelímek, ze kterého sálalo příjemné teplo.
Bohužel teplo bylo to jediné, čeho se mi dostalo.
Kdo mohl tušit, že kouzlo extra ovocného čaje bude v tom, že mi do kelímku vyteče jen horká voda bez příchutě? Nečekala jsem zázraky, přece jen je to prostě obyčejný nápojový automat, ale tohle nebylo součástí ani jednoho z mých očekávání. A tak jsem se o horkou vodu podělila s umyvadlem na toaletách a o plastový kelímek s odpadkovým košem. Třeba to přineslo radost aspoň jim.